Když se sny stávají skutečností aneb zpátky do školy!

V minulém článku jsem vyprávěla o své vášni – renovování starého nábytku. Je to činnost, které se věnuju poměrně často, a když to čas zrovna dovolí, hážu na sebe montérky a spěchám ven nebo do naší dílny, kde něco kutím, přetvářím nebo vyrábím. Zanedlouho úplně zapomínám na čas a domů mě zažene až zima nebo povykující dítko, které se dožaduje mé přítomnosti.

Po pár měsících ježdění na kurzy renovace nábytku jsem cítila, že se chci posunout dál. Hodiny a hodiny jsem studovala blogové články, odborné weby a facebookové skupiny. Vše, co jsem se dozvěděla, si poctivě ukládám nebo to rovnou převádím do praxe.

Informace o nářadí, druhy pil a brusek, jaké stroje pořídit a jak to všechno používat, co za díly dokupovat a podobně se dozvídám od svého muže nebo pročítám internet a odborné články. Dnes už máme poměrně slušně vybavenou dílnu a k dokonalému štěstí nám chybí už jen pár (ne úplně levných) strojů.

Taky jsem si nakoupila několik knížek, na které jsem narazila při pročítání diskuzí. Protože renovuji především nábytek z masivu, na FB jsem si našla skupiny, které se věnují práci se dřevem, přírodním materiálům, renovacím a rekonstrukcím starých domů. Právě tam jsem dostala tip na odborné publikace, které jsou takovou Biblí nás milovníků dřeva a starých postupů.

Skvělou studnicí informací je také web Národního památkového ústavu, který má samostatnou sekci na svém webu, kde najdete desítky videí a publikací zdarma ke stažení. Chcete se naučit házet postaru omítky? Namíchat si sami vápennou maltu? Zrenovovat stará okna nebo dveře? Právě tam najdete cenný zdroj informací, které byste jinde těžko hledali.

Studovat knížky a weby je jedna věc, ale praxe je věc druhá. Stále častěji jsem se potýkala s tím, že potřebuju něco vyrobit ze dřeva. Některé kousky, které renovuji, jsou natolik poničené, že jim musím vyrobit chybějící nebo poškozenou část. Čím dál častěji potřebuju vyprotézovat nohu, vyrobit sedák nebo spravit shnilou bočnici. Práce se dřevem mě lákala čím dál víc.

Na videa z výroby masivního nábytku a doplňků se dokážu dívat hodiny. Se spoustou věcí si člověk poradí, případně pomůže můj muž. Jsou ale věci (hooodně věcí), které neumím. Když jsem viděla, jak jiným vzniká pod rukama nový dřevěný kousek, jakou krásu dokážou vyrobit šikovné ruce truhláře, začala jsem ve skrytu duše toužit po tom, umět to taky.

Na to ale potřebujete nemalé teoretické i praktické znalosti. Napadlo mě nechat se vzít do učení k nějakému profíkovi, ale ti mají své práce dost a vzít někoho cizího do svého podnikání je velká zodpovědnost, navíc je pochopitelné, že předat jen tak svoje know-how nikdo moc nechce.

Dlouho jsem pátrala na internetu, zda existují specializační kurzy, ale nic jsem nenacházela. O rekvalifikačních kurzech jsem věděla, ale podmínkou bylo buď být registrovaný na úřadu práce, nebo stály hodně peněz.

A pak jsem se dozvěděla o možnosti absolvovat dálkové studium. Do té doby jsem vůbec netušila, že ta možnost existuje! V podstatě to je zkrácená forma klasického učňáku, taková večerní škola nejen pro dospělé. Studium zpravidla trvá rok dva a po jeho ukončení získáte plnohodnotný výuční list, jako byste absolvovali střední školu.

Bingo! To je přesně to, co potřebuju! Najít ale obor Truhlář v dálkové formě je jako hledat jehlu v kupce sena. Školy, které tento obor nabízejí, byste spočítali na prstech jedné ruky. Protože byl zrovna čas přijímacích řízení, za pár dnů už jsem si to štrádovala na poštu a posílala obálku s přihláškou a motivačním dopisem do Prahy na Zelený pruh. Co vám budu povídat, byla ve mně malá dušička a vůbec jsem si nebyla jistá, jestli vím, co dělám. 😊

Následovaly tři měsíce nekonečného čekání na výsledky přijímacího řízení. Bohužel mi přišla zamítavá odpověď a já si řekla, že to je osud a že to tak asi mělo být. Na školu jsem pak dlouhé měsíce ani nevzdechla…

Po dvou letech, psal se rok 2024, jsem se definitivně rozhodla, že nadobro končím s kurzy renovací nábytku. Bylo to především proto, že jsem na ně jezdila spíš ze zvyku za přáteli, než že bych se tam učila něco nového. Čalounění, které jsem zkusila, mě nebavilo a začínat nový projekt nemělo smysl vzhledem k tomu, že majitelé se rozhodli nadobro odcestovat do zahraničí.

Dalším důvodem byly peníze: za těch pět let jsem do kurzů investovala desítky tisíc. A taky – už mě nebavilo pořád dokola dělat to samé, protože co si budeme povídat, renovace vždycky začíná rozebráním vybraného kousku, následují hodiny a hodiny broušení a odstraňování původní povrchové úpravy a po smontování a slepení teprve vzniká něco nového.

V mezičase jsem si kutila a renovovala doma sama a dumala nad tím, co bude. Měla jsem dvě možnosti: buď v tom budu pokračovat s vědomím, že se budu nové věci učit metodou pokus – omyl, nebo to ještě jednou naposledy zkusím. Hádejte, kterou možnost jsem zvolila? 😊

Pak věci nabraly rychlý spád. V únoru jsem znovu posílala přihlášku, tentokrát online. Napsala jsem srdceryvný motivační dopis, kterak stát se truhlářem představuje poslední naději mého jinak nudného života. 😁 Při kopírování mého vysvědčení z 8. třídy jsme se v práci pěkně nachechtali. Byla jsem tenkrát pěknej rebel. 😎

Pak se událo hodně věcí v práci, doma s rekonstrukcí statku jsme se taky zrovna nenudili, no a já na přijímačky úplně zapomněla. 17. května, zrovna na můj svátek, jsem si někde na FB přečetla, že na internetu jsou dávno vyvěšené výsledky přijímacích řízení, a mně došlo, že jsem se vůbec nepodívala na to svoje. 🙈

A bylo to tam! Od září 2025 nastupuju do 1. ročníku distančního studia učebního oboru Truhlář na Akademii řemesel Praha, jupííí! 🍀

Je to jak splněný sen. Tak dlouho jsem si na tohle myslela a konečně je to tady! Strašně se těším a zároveň bojím, protože usednout po 25 letech od maturity do školní lavice s náročnou prací, farmou, rekonstrukcí a dítkem za zády není žádná sranda. Dala jsem se na těžký boj a já budu bojovat do posledního dechu. Držte mi prosím palce! 🙏

Z lásky ke kutění (a brzy i truhlaření),

Aneta – Holka v montérkách

Chceš si o mně přečíst víc? Zde najdeš Můj příběh.

V tomto článku se dozvíš, jak se z mámy a manažerky farmářka a kutilka stala.

Budu se těšit na setkání, ať už online, nebo na některém z mých budoucích workshopů!