Naše farmička, moje vášeň – díl 3.

Co je u nás k vidění?

V minulém článku jsme končili naším malým výročím na statku. Pojďme se nyní podívat, co všechno je u nás k vidění, jaká zvířátka máme a jak jsme k nim přišli.

Statek jsme si pořizovali v roce 2020 a klíče jsme přebírali přesně jeden den před celostátním lockdownem. Práce se nám tak protáhly o více než rok, a tak jsme měli více času věnovat se hospodářským budovám a zázemí pro plánovaná zvířátka.

Už odmala jsem snila o tom, mít oslíky. Tahle chytrá zvířátka mi doslova učarovala svou houževnatostí a schopností vcítit se do vaší duše. I proto jsou v zahraničí oslíci hojně využíváni pro terapie se starými lidmi nebo postiženými klienty.

Na začátku jsem pokukovala po standardních oslících, na kterých se dá jezdit jako na koni. Představovala jsem si, jak je zaučím do tahu a budou nám pomáhat při pracích na poli. Když jsem ale poprvé uviděla minioslíka, byla to láska na první pohled. Od té doby jsem koukala už jen po nich. To jsem ale ještě nevěděla, jak těžké (a drahé) pořízení minioslíků je.

Záhy jsem zjistila, že v České republice se dají chovatelé minioslíků spočítat na prstech jedné ruky. Vyrazili jsme na jednu farmičku, kde měli dvě osličky na prodej, ale osud tomu chtěl jinak a my si nakonec neplácli. Pak jsem narazila na statek sv. Florian na Vysočině, kde žije úžasná mladá rodina, která chová kromě jiného zvířectva právě minioslíky.

A už to jelo. 😊 Na prodej byl malý hřebeček těsně po odstavu, ale oslíci jsou velmi kontaktní a společenská zvířátka a potřebují k sobě parťáka. Paní chovatelka nám k malému Archíkovi nabídla i osličku Qwendy a o pár týdnů později jsme si jeli pro tyhle dva ušáky s vypůjčeným konibusem. Narychlo jsme tedy zbudovali boxy v bývalém kravíně a výběh na dvoře, abychom je měli kam ustájit.

Pořízení oslíků je to nejlepší, co jsme mohli udělat. Jsou prostě úžasní! Archík je syčák, který neustále vymýšlí, ale v jádru je moc hodný, chytrý jako opička. Qwendy, které jsme říkali domácky Vendulka, byla nejhodnější oslička pod sluncem, kterou všichni milovali a ke které jsme si vytvořili velké pouto. Po nezdařeném porodu nám o rok později porodila nádherné oslátko a my jsme věřili, že nás už nic zlého nemůže potkat. Bohužel na farmě není vždy veselo a Vendulka nás nedávno náhle a tragicky opustila. Ale o tom třeba někdy jindy.

Uplynul rok a my jsme vyrazili na farmu s chovem skotského náhorního skotu neboli highlandů. Tyhle chlupaté kravičky s obrovskýma rohama jsme vždycky obdivovali a toužili jsme po nich. Při naší dovče na Šumavě jsme zavítali na Kvildu na farmu s highlandy. Paní majitelka nás provedla, vše nám ukázala, vysvětlila a my měli jasno. Jdeme do toho!

Šumava je přece jen daleko, a tak jsme hledali chovatele poblíž našeho statku. Nakonec jsme našli kousek u Prahy a brzy jsme jeli pro dva mladé býčky. V tu dobu naše Motyčka milovala Binga, a tak je pojmenovala Bing a Flop. 😊

Highlandy jsme si původně pořizovali čistě na maso, ale nakonec jsme plány přehodnotili a zvažujeme jejich další chov. Chceme si pořídit jalovičku a když vše půjde, jak má, mohli bychom mít do budoucna telátko.

No a co by to bylo za farmu, kdyby na ní chybělo prasátko. Na kurzech renovace chovali křížená prasátka kune kune, která mě naprosto uchvátila. Když mi psala naše lektorka, že ruší jejich chov, a nabídla mi dvě selátka, neváhala jsem ani minutu a jelo se.

Přivezli jsme prasničku s kanečkem s tím, že je budeme mít opět na maso. Naše Motyčka je pojmenovala Chro a Chro Chro. Jak vidíte, s výběrem jmen pro naše zvířátka si vždycky důkladně lámeme hlavu. 😁

No a jak to dopadlo? Nikdo do klobásek samozřejmě nešel. 😊 Prasátka nám dělají radost dodnes a máme je jako pejsky. Jsou neskutečně chytrá a kdybyste je viděli, jak nás chrochtáním a vrtěním ocásků vítají, zamilovali byste si je stejně jako my. Jsou to naše milované štětinaté zásuvky. ♥️

Naši šestici hospodářských zvířátek doplňují venkovní kočky, které jsme si přivezli spolu s oslíky. Respektive přivezli jsme si neplánovaně jednu kočku a ona nám po pár týdnech doma porodila koťátka. Kočky si tu volně courají po statku, chytají nám myši a jediné, co po nás chtějí, je plná miska a sem tam podrbání.

Doma pak máme Benjíka, kocoura britské modré, našeho rozmazleného chlupatého miláčka, který si nás naprosto získal. No a nakonec nesmím zapomenout na naši hlídačku Mayunku, fenku pyrenejského horského psa. Ta nám nejednou připravila horké chvilky a navodila infarktové situace. Je to rozená zahradnice, miluje žraní bobků od našich zvířátek, skákání a, jak já tomu s oblibou říkám, vysírání všeho živého.

Trochu život podezřívám, že se nám chtěl pomstít a do Mayunky převtělil Inku (o té jste si mohli přečíst v mém článku zde), protože je to převtělený australák do pastevce. Australáka jsem už nechtěla právě kvůli jeho vysoké aktivitě, tak tady to mám. 😊

A to je ze zvířátek (zatím) vše. Plány a sny jsou velké, ale musíme také myslet sami na sebe. Chov zvířat je velmi náročný a vyžaduje vysokou dávku dřiny, odříkání, času, peněz i zodpovědnosti. Kvůli zvířátkům neustále něco upravujeme, předěláváme, opravujeme a budujeme. Ale nedělám si iluze, že za pár měsíců tady budu psát o novém přírůstku na farmě.

Máme trochu problém s tím, že z původního čistě hospodářského účelu, tedy chovu pro maso, jsme uhnuli úplně někam jinak a z naší malé farmy se pomalu, ale jistě stává mini ZOO. 😊Občas se smíchem říkám, že tady za pár let budeme mít desítky starých zvířat pro radost, která nás nakonec přežijí. 😊

A jaké jsou další plány? Určitě k nám ještě nějaká zvířátka přibydou. Oslíci nesmí zůstat dlouho sami, takže k Archíkovi pořídíme parťačku. O jalovičce jsem už psala, pro ni bychom měli jet v řádu týdnů. Potom bych ráda pořídila slepičky, protože jsme zvyklí na domácí vajíčka a těch není nikdy dost. Mým velkým snem je pak kůň nebo aspoň poník, ale to je hudba budoucnosti.

Je pravda, že s chovem zvířat je potřeba připravit i prostory a zařídit je, což vyžaduje další peníze, čas a práci. A my se teď snažíme soustředit na rekonstrukci domu, abychom se mohli co nejdříve přestěhovat. Také bychom pro zvířátka potřebovali překopat přívody vody do stájí a výběhů, abychom mohli pořídit nezámrzné automatické napáječky. Potřebovali bychom jim zbudovat nové zimoviště. Nutností jsou nové ohrady na louku za statkem.

Na řadu pak přijde traktor, který zoufale potřebujeme. Teď děláme vše ručně a hodně se nadřeme. V létě makáme na poli, se senem nám pomáhají sousedi, v zimě taháme vodu v kýblech a rozbíjíme led sekyrou. Takže nás čeká ještě spousta úprav a předělávek, pěkně pomalu a postupně, jak čas a finance dovolí.

A tím jsme se dostali na konec dnešního povídání. Farma je živý organismus, kde každý den je jiný a změny přicházejí často rychle a nečekaně. Právě díky ní jsem se vrátila ke kutění a naučila se spoustu nových dovedností. Sleduj mě a já se tu ráda podělím o novinky, které dříve či později přijdou.

A pokud si o mně chceš přečíst víc, zde najdeš Můj příběh.

V tomto článku se dozvíš, jak se z mámy a manažerky farmářka a kutilka stala.

Budu se těšit na setkání, ať už online, nebo na některém z mých budoucích workshopů!

Z lásky ke kutění,

Aneta – Holka v montérkách